Blog medičky

Kvůli zápočtu z psychologii jsem googlila něco o syndromu vyhoření a hned v prvním odkazu jsem zjistila něco zajímavého – před každou zkouškou procházím všemi fázemi tohoto procesu.

"Nultá fáze: jedinec pracuje co nejlépe, snaží se, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snada není dostatečně ohodnocena.

První fáze: podit, že jedinec nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém.

Druhá fáze: vyskytují se projevy neurózy(např. úzkost) spolu s pocitem, že jedinec musí stále něco dělat, přitom výsledkem je chaotické jednání.

Třetí fáze: pocit, "že něco musí bát uděláno" mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost jiných lidí jedince dráždí, převládá únava, zklamání a vyčerpání."

Tímhle vším procházím před každou větší zkouškou. Třetí fáze tedy bývá hodně krátká a pak se rychle vracím do fáze druhé. Každopádně po zkoušce jsem už zase normální, nevyhořelá...takže asi pravidelně vstávám ze svého popela, abych mohla znovu shořet...